Rod Nothobranchius, patří spolu s rodem Aphyosemion, Rivulus, Epiplatys, Aplocheilus a skupinou rodů Cynolebias mezi nejvýznamnější a nejčastěji chované. V současné době zahrnuje více jak čtyři desítky popsaných druhů s desítkami populací, které se vyskytují v subtropických a tropických částech východní a jihovýchodní Afriky. Rybky rodu Nothobranchius byly v přírodě nalezeny v severovýchodní části Jihoafrické republiky, v Namibii, Zambii, v jihovýchodní části Konga a Zimbabwe, Mozambiku, Tanzanii, Keni, Somálsku, Etiopii a v Jižním Súdánu včetně okolí jezera Čad a severní části Kamerunu. V poslední době, při rozvoji cestování, se objevují stále nové a nové druhy. Nové druhy se stanovují také ze současných poddruhů či populací zásluhou výsledků rozborů DNA.

Druhy rodu Nothobranchius patří mezi typické anuální halančíky. Samci rodu Nothobranchius mají většinou velmi barevné zbarvení na rozdíl od samiček, které jsou barevně nezajímavé, nenápadné se zbarvením od světle okrové přes šedou, olivovou po tmavě hnědou, většinou s nebarevnými nepárovými ploutvemi. Velikost rybek rodu Nothobranchius se podle druhu pohybuje od 3,5 cm (např. N. annectens) do 10 a více cm (např. N. melinospilus, N. orthonotus, N. furzeri)

Místa nálezu rodu Nothobranchius vysychají zcela nebo částečně, obvykle jednou za rok nebo i častěji v závislosti na množství dešťových srážek. Mezi nejběžnější přirozená stanoviště patří všechny typy vodních nádrží, napajedla, tůně, louže a zaplavené vodní plochy včetně močálů, nevyjímaje odvodňovací kanály.

Přírodní stanoviště Nothobranchius obsahuje vždy jemný substrát dna, do kterého halančíci kladou jikry. Zajímavostí je, že se halančíci nevyskytují tam, kde je načervenalá půda, bohatá na železo. S koncem období dešťů voda na přirozených stanovištích postupně mizí, přičemž dospělí jedince uhynou nebo se stanou potravou brodivých ptáků či jiných predátorů. Jikry zůstávají během období sucha v substrátu vyschlého dna, přičemž jikry jsou dokonale přizpůsobeny těmto podmínkám. Při příchodu dalšího období dešťů se pak většina jiker vylíhne a nastane tak další generační fáze. Malá část jiker však velmi často vstoupí do tzv. diapauzy, tj. časové klidové fáze, kdy se jikra přestane dočasně vyvíjet v jednotlivých fázích svého vývoje. Toto vede k prodloužení vývoje jikry, který se někdy může protáhnout přes další období sucha, čímž tímto způsobem příroda zajišťuje přežití druhu na daném stanovišti. S příchodem dešťů, kdy se lokality naplní vodou, potěr se z jiker vylíhne a nastává nové generační období.

Potěr rybek roku Nothobranchius roste velmi rychle a obvykle do 6 až 8 týdnů po vylíhnutí může být pohlavně dospělí. Tento rychlý růst je důležitý z hlediska zachování druhu, kdy potěr musí dospět a začít vytírací cyklus dříve, než voda zmizí z přírodního stanoviště.  

V akvarijních podmínkách můžeme bez větších problémů napodobovat přírodní cyklus. Tento cyklus nenapodobujeme tak, že bychom v akváriu nechali postupně vypařit vodu, ale tím, že do akvária umístíme třecí substrát, nejlépe dobře propranou čistou rašelinu, nebo kokosovou drť. Tento třecí substrát buď umístíme na dně akvária ve výšce nejméně 1 cm, nebo v lepším případě zvolíme nádobu, do které umístíme třecí substrát. Tato druhá metoda je výhodnější jak z hlediska obslužnosti, tak z hlediska další manipulace s tímto třecím substrátem. Po uplynutí jednoho či více týdnů třecího cyklu, kdy se ryby vytírají do třecího substrátu, jej vyjmeme z akvária, slijeme přes jemnou síťku, vymačkáním odstraníme přebytečnou vodu a necháme jej lehce nasušit na podložce ze savého materiálu. Vlhký třecí substrát včetně jiker poté umístíme do plastikového nebo skleněného obalu a uložíme při teplotě od 20 do 30 °C na požadovanou inkubační dobu a to v závislosti podle jednotlivých druhů.

Po uplynutí inkubační doby, obvykle v řádech týdnů až měsíců, třecí substrát vložíme do nádoby s větší plochou dna a zalijeme převařenou nebo odstátou chladnější vodou na výši od 1 do 8 cm vodního sloupce. Potěr se z jiker obvykle vylíhne do 24 hodin a po rozplavání začíná přijímat jemnou potravu. Pro lepší rozplavání potěru – naplnění vzduchového měchýře – někteří chovatelé přidávají zlomek oxidační tablety (cca 1/8 tablety na 0,2 l vody) nebo přidávají jemné mírné vzduchování.

Potěr druhu Nothobranchius je obvykle dostatečně velký, aby byl schopen přijímat čerstvě vylíhnuté nauplie Artemií, ale některé druhy, jako např. Nothobranchius eggersi nebo Nothobranchius rubripinnis mají velmi drobný potěr, který vyžaduje v prvních alespoň 7 dnech potravu z nálevníků. Nejdrobnější potěr pak lze nalézt např. u Nothobranchius geminus Ifakara TAN 95–4 nebo u Nothobranchius luekei Luhule River TAN 02–8. U tohoto potěru tvoří nálevníci základ potravy více jak dva týdny.

Po částečném odrostu potěru, třecí substrát znovu vysušíme, a uložíme ho na další dobu před opětovným zalitím, na dobu alespoň jednoho měsíce.

V okamžiku, kdy je možné rozeznat pohlaví mladých rybek je vhodné samce a samice od sebe oddělit, abychom zajistili klid a možnost růstu samiček, popřípadě je vhodné vytvořit mladé chovné skupiny. Tento způsob volíme také z toho důvodu, že jednotlivý samci rodu Nothobranchius mají sklon k agresivitě jak vůči samičkám, tak vůči sobě samým. Z tohoto důvodu také vytváříme chovné skupiny složené z jednoho samce a dvou až čtyřech samiček nebo sestavíme větší chovnou skupinu při třech až čtyřech samcích a nejméně čtyřech až šesti samiček.

Chovné trio nebo menší skupinu umisťujeme do nádrže o velikosti 20 – 40 litrů, s jemnou filtrací (pokud zajistíte častou, alespoň týdenní výměnu 1/3 vody, můžete se obejít bez filtrace), s vloženou nádobou s třecím substrátem, doplněnou jávským mechem a dalšími jemnolistými plovoucími rostlinami. Pro větší chovnou skupinu volíme větší přiměřenou nádrž, popřípadě i větším počtem nádob s třecím substrátem.

Dospělé rybky rodu Nothobranchius krmíme živou nebo mraženou potravou (nitěnky, komáří larvy, dafnie, Artemis či náletový drobný hmyz, včetně mušek), a lze je také chovat pomocí sušeného krmiva, i když živému nebo mraženému krmivu dávají jednoznačně přednost. 

Většině druhů Nothobranchius se nejlépe daří v zásadité vodě (pH větší než 7), při alespoň střední tvrdosti, teploty od 22 – 28 st. Celsia. Příliš měkká či kyselá voda při živém krmení z nespolehlivého zdroje nese sebou riziko onemocnění Oodyniem, na které jsou rybky rodu Nothobranchius náchylnější. Z tohoto důvodu se doporučuje vodu mírně osolit a to 1 polévkovou lžící na každých 10 litrů vody. Nejlepší prevencí vedle prověřeného zdroje potravy proti onemocnění je dodržování čistoty vody a pravidelné výměny, nepřekrmování a dodržování základních pravidel při chovu akvarijních ryb. V případě dodržení těchto pravidel se onemocnění Oodinium vyhne chovaným rybkám rodu Nothobranchius.

Mezi nejznámější druhy patří Nothobranchius guentheri, Nothobranchius foerschi, Nothobranchius eggersi a Nothobranchius patrizii, kteří patří mezi velmi snadno chovatelné druhy. Akvaristické veřejnosti asi nejznámější a nejžádanější je Nothobranchius rachovii.

Tento druh se v přírodě nalézá na lokalitách od severovýchodní části Jihoafrické republiky, přes Mozambik až k Malawi. U tohoto druhu jsou známé 3 velké skupiny populací, které se vyznačují tmavou až černou barvou (populace od Kruger National Park – Jihoafrická republika k jihu Mozambiku), přes populace s výrazným podílem modré barvy (Mozambik – Beira) po populace s převažující s červeno-oranžovou barvou (střední a severní Mozambik, po Malawi). Toto rozdělení asi bude v dalších letech překonáno, neboť dnes předběžné výsledky rozborů genetických testů naznačují, že se nejedná o jeden druh s populacemi, ale možná o několik druhů.

Při velmi výrazné barevné odlišnosti jednotlivých populací téhož druhu pak nabírá významu označení takovéto populace podle místa výskytu či odchytu tohoto druhu. Pro tento případ se používá vedle rodového a druhového jména např. Nothobranchius rachovii, označení místa nálezu či kódové označení státu včetně roku odchytu a označení lokality.

Tento kódový systém umožňuje identifikovat velmi spolehlivě jednotlivé barevné populace, i když se jedná o jeden a ten samý druh, například je rozdíl mezi černou populací Nothobranchius rachovii  Kruger National Park, modrou populací Nothobranchius rachovii Beira MOZ 04–3 či červeno-oranžovou populací Nothobranchius rachovii Nicuadala MOZ 04–10.

Z kódového označení je patrné, že nalezení nových barevných populací nebo dokonce i nových druhů úspěšně probíhá každý rok. Například čtyři nové barevné populace N. rachovii z odchytu v roce 2004 na území Mozambiku byly prezentovány na výstavě holandského halančíkářského klubu – KFN v srpnu 2004. Jsem přesvědčen, že mnoho nových populací a druhů ještě čeká na svoje nalezení. Vnitropolitická situace v některých zemích této části Afriky, např. v Angole nebo v Ugandě, neumožňuje podrobné prozkoumání vodních zdrojů.

Od roku 2003 se povedlo našim halančíkářům importovat nové druhy, které se dosud v českých akváriích příliš nechovaly. Dosavadní obvykle chované druhy (N. eggersi, rachovii, patrizii, foerschi, palmqisti, guentheri, fuscotaeniatus, korthausae) byly doplněny o nové druhy, jako např. N. albimarginatus Kiparaganda TAN 97/40 , N. ugadensis Butiaba 3 km N UGJ 99/13 N. orthonatus Ceramica MT 03/3, N. rachovii National Kruger Park, N. kilomneroensis Kilombero TAN 95/4, N. jubbi jubbi Warfa Blue, N. spec. Mecufi MOC JR 03-1,  N. spec. Nyando River KE 01-3, N. flammicomantis Kisaki TAN 95/5, N. loukei Luhule River TAN 02/8 nebo N. geminus Ifakara TAN 95/4.

Rybky rodu Nothobranchius jsou vhodné do druhového akvária (pro společenská akvária bych upřednostňoval spíše rybky rodů Aphyosemion, Fundulopanchax, Epiplatys či Aplocheilus, které jsou velmi vhodné a za časů našich dědů a otců byly často součástí zarybnění společenského akvária). V případě, že máte doma malé akvárium, a nevíte, co s ním, naplňte jej odstátou vodou, vložte nádobku s propranou rašelinou či kokosovou drtí, vložte několik jemnolistých akvarijních rostlin či trs jávského mechu, a můžete i bez osvětlení a filtrování obdivovat barevnou krásu těchto akvarijních ryb a žasnout nad přírodou, jak se vypořádala se zachováním druhu.    

Praha 2007

Použitá literatura

Brian R.Watters – The genus Nothobranchius, AKA 1996